Tisková zpráva:

Ivan Vosecký: Graffiti
kurátorka: Edith Jeřábková

Vernisáž: 31. 3. 2010
Výstava: 1. 4. - 25. 4. 2010

Aplikované grafiti
Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Tam Ivan taky hraje na kytaru a zkouší s kapelou. Ten prostor není čistý ani špinavý, má něco jako podmalbu, s čímž Ivan rád počítá. V tomto stejném intervalu tady proběhly už dvě jeho sólovky – jedna retrospektiva v roce 2006 z toho, co mu zbylo v ateliéru, přežilo nákupy, přesuny a hlavně autorské reedice. Druhá, v roce 2008, s názvem Nigdo. První byla založená na kráse „nesourodosti“, neučesanosti a torza, druhá na kráse výrazu gesta, jednoduchého tvaru a jejich vztahů a také sentimentální percepci atmosféry bruselu a sedmdesátek. O té druhé psal jakoby o té první Ivan Mečl o hovně a zlatu, obrazech vrstvených na obrazech, prohraném uměleckém zápase a pitomém umění, s divusovou nadsázkou i upřímností. Ivan má pár poloh, které se prolínají i vyskytují čistě, a které lze poměrně jednoduše pojmenovat: příběh – abstrakce – písmo čili: zprávy a události – bůh - čin. To zajímavé pak nastává, když můžeme autora pozorovat, jak se přesouvá od příběhu ke stylizaci, od postavy k textu, od znaku k abstrakci a zpátky ke komiksu, vždy za sebou zanechávaje autorský stín. Ani důslednější redukce na nápis nebo abstraktní tvar není prosta jeho „rukopisu“, v tomto nepřerušuje vztah k modernismu, který jde rozkrýt i na jiných principech. Další důležitou kotvou k historii je jeho vědomé uplatňování estetických kvalit designu bruselu a sedmdesátých a osmdesátých let, ale i obecné vztahování se k dějinám umění. Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím. Tyto nové plastické aplikace připomínají kubistické intelektuální zápasy o prosté motivy, snahy geometrické abstrakce o dosažení zlatých řezů, edge painting, které končí v pocitu husákovského bytového kánonu, kde to nejlepší dosahuje božských proporcí (těch historicky odsedimentovaných do pocitu prázdného blaženého známa). Stánková letní nálada depresivních padesátých let s jahodovou zmrzlinou v ruce. Zrecyklované zbytky obrazů na kapě zasazené do abstraktního reliéfního a malovaného prostředí by mohly po zanimování být klubovým pokračováním seriálu „Potkali se u Kolína“. Radost z nabízené interpretační hry a vyprázdnění žonglérsky vybalancované na hranici znaku, torza příběhu a dekoru abstrakce. Znovu a odjinud zkouší Ivan Vosecký vystavět figuru a ukázat galerii postav a věcí v jejich jasné jednoduchosti, za kterou se skrývá onen Mečlem vyřčený umělecký zápas moderního umělce.

Edith Jeřábková

> další

GRAFFITY
Karlín Studios, Praha 2010

> zpět